PROTEST: Dezoláti proti dezolátům?

Ó ano, dezoláti. Na nedělním Václavském náměstí byli k spatření např. vyprahlí tvrďáci s nenávistí ke všemu a všem, zlobní starci žijící v minulosti, rázní pivaři v kocovině, nejistí mužíčci s vlajkou na rybářském prutu a lahví v ruce, ženy neurčitého věku sedlané démonem hysterie… Bez nich se velké davy většinou neobejdou. Ale v rozhodující míře se jednalo o přirozeně různorodý vzorek našich současníků, o běžné lidi kolem nás, naše sousedy, průměrné Čechy z vesnic a měst. (Podle některých komentářů a výroků zejména mladých lidí by si nezasvěcený, vlastníma očima neinformovaný člověk však mohl myslet, že náměstí bylo svědkem srocení bezdomovců.) Jsou-li tito „obyčejní“ lidé některými politiky a mediálními exponenty nazýváni dezoláty, pak je zcela zřejmé, že povýšení uštědřovatelé takových nálepek opravdu žijí ve svých módních bublinách, za ochrannými blanami papalášství, demagogických výmluv a dobrého bydla.