2

Premiérova diagnóza - Münchhausenov syndróm

  1. Bájivé lhaní je koncentrováno vždy na osobu lháře, na jeho dramatický osud, na jeho neobyčejný život. Hrdinou příběhů je výlučně on. Pocit vlastní důležitosti, grandiozity a jedinečnosti je tedy přítomen stejně jako u osob narcistních. Každý člověk trpící narcismem nemusí být ale nutně mýtomanem se všemi dalšími znaky, typickými pro jedince s touto odchylkou (Münchhausenův syndrom).

  2. Stejně jako lidé postižení narcismem postrádají patologičtí lháři empatii, schopnost vcítit se do pocitů a potřeb druhých. I pro ně je výstižná definice, kterou přinesla česká učebnice psychiatrie z roku 2002. Jsou to lidé, „vyžadující neustálý obdiv, zmítaní chronickou intenzivní závistí. Mají zvýšené nároky na ostatní a cítí se oprávněni ke všemu. Špatně snášejí kritiku. Věří, že jsou výjimeční zrovna tak jako jejich problémy, kterým mohou rozumět jen oni a jiní výjimeční lidé. Opájejí se fantaziemi o vlastní slávě a úspěších. Jejich vztahy s ostatními jsou křehké, dokáží rozčílit okolí tím, že se odmítají podrobit pravidlům, o nichž se domnívají, že pro ně neplatí.“ (Höschl, C. aj. 2002, s. 541).

  3. Protože se patologický lhář nedokáže vžít do pocitů druhého člověka, je mu naprosto lhostejné, jestli svým jednáním a chováním někoho uráží nebo mu ubližuje. Vždy jsou to ti ostatní, kteří ubližují jemu, chtějí mu uškodit a zavinili jeho situaci. Potřeba vnějšího nepřítele je u něho silná.

  4. Nemají žádné dlouhodobější přátele, zato spoustu známostí, často vlivných nebo předstíraně vlivných. Jakmile totiž někdo pozná, že bude lépe lháři se vyhnout, hledají si novou oběť. Aby vyhovovala jejich očekávání přednostního zacházení, musí to být lidé důvěřiví, bezelstní, případně sami postižení nějakým životním nezdarem či nemocí. Přátele i známé dovedou využít k vlastnímu prospěchu. Jakmile přestanou sloužit svému účelu (obdiv a respekt neposkytují v dostatečné míře, ochota k různým službám, eventuálně k půjčkám slábne), jsou „odloženi“ jako nepotřební. Právě tak zacházejí se svými partnery v manželství i mimo ně. Obvykle nežijí (a těžko mohou žít) v trvalejších, dlouhodobých svazcích.

  5. Jsou obratnými manipulátory s lidmi a jsou na tuto manipulační schopnost hrdí.

  6. Natolik se vžívají do svých výmyslů a lží, že je prožívají znovu jako skutečnost, v ten okamžik jim sami věří, a o to přesvědčivěji působí na posluchače. Mívají výrazný herecký talent. Snad proto se dodnes najdou práce, řadící bájivou lhavost k poruchám histrionským.

  7. Obvykle bájivý lhář předstírá vyšší sociální status, než odpovídá realitě. Neváhá požívat titulů, které mu nenáležejí. Okamžitě ale přeruší hovor i další kontakt s každým, kdo se projeví jako skutečný odborník v daném oboru.

  8. Ve většině případů má bájivý lhář příjemný zevnějšek, dbá o svůj vzhled, působí sympaticky. Tvrdě a autoritativně si dovolí zapůsobit jen tam, kde nenarazí hned od počátku na zjevnou nedůvěru a odpor.

  9. Konfrontaci s realitou nesnáší. Útěk nebo okamžité popření všeho, co řekl, jsou nejobvyklejší reakce, jsou-li důkazy o jeho lžích příliš pádné. Nemá-li před důkazy kam prchnout, na chvíli vypadne z role a může zareagovat zuřivě až agresivně.

  10. Často je to člověk s bohatou, až přebujelou fantazií, velmi kreativní.

  11. V osobním životě patologičtí lháři emoce zahrají, ale neprožívají. Bývají to lidé, kteří systémem sofistikovaných lží dokážou žít ve dvojím i trojím vztahu současně. Mají raději věci než lidi, ti jsou „použiti“ jen po dobu, kdy jim poskytují obdiv, respekt nebo soucit, pak jsou opuštěni bez sebemenší citové stopy.

  12. Ve věcech financí je patologický lhář většinou naprosto nezodpovědný. Rád předstírá velké bohatství a kontakty, při své imitační schopnosti budí dojem člověka z vysoké společenské vrstvy (high level, VIP osobnost). Porucha bývá tudíž nákladná záležitost a vyžaduje velký finanční zdroj. Pokud má odkud brát, hraje si na velmi majetnou osobu. Jakmile je separován od zdroje, okamžitě a bez rozmyslu se zadluží, eventuálně se utíká ke krádežím. Mezi bájivými lháři se vyskytují četní „majitelé zahraničních kont“, „vlastníci nemovitostí“, ,,ředitelé finančních ústavů“ atp.

  13. Se lhaním nemůže mýtoman přestat, není schopen ani ochoten připustit, že by o nějakou abnormalitu šlo, natož aby vyhledal pomoc. Bájivé lhavost je trvalá, obtížně léčitelná porucha.

Premiérova diagnóza - Münchhausenov syndróm 1. Bájivé lhaní je koncentrováno vždy na osobu lháře, na jeho dramatický osud, na jeho neobyčejný život. Hrdinou příběhů je výlučně on. Pocit vlastní důležitosti, grandiozity a jedinečnosti je tedy přítomen stejně jako u osob narcistních. Každý člověk trpící narcismem nemusí být ale nutně mýtomanem se všemi dalšími znaky, typickými pro jedince s touto odchylkou (Münchhausenův syndrom). 2. Stejně jako lidé postižení narcismem postrádají patologičtí lháři empatii, schopnost vcítit se do pocitů a potřeb druhých. I pro ně je výstižná definice, kterou přinesla česká učebnice psychiatrie z roku 2002. Jsou to lidé, „vyžadující neustálý obdiv, zmítaní chronickou intenzivní závistí. Mají zvýšené nároky na ostatní a cítí se oprávněni ke všemu. Špatně snášejí kritiku. Věří, že jsou výjimeční zrovna tak jako jejich problémy, kterým mohou rozumět jen oni a jiní výjimeční lidé. Opájejí se fantaziemi o vlastní slávě a úspěších. Jejich vztahy s ostatními jsou křehké, dokáží rozčílit okolí tím, že se odmítají podrobit pravidlům, o nichž se domnívají, že pro ně neplatí.“ (Höschl, C. aj. 2002, s. 541). 3. Protože se patologický lhář nedokáže vžít do pocitů druhého člověka, je mu naprosto lhostejné, jestli svým jednáním a chováním někoho uráží nebo mu ubližuje. Vždy jsou to ti ostatní, kteří ubližují jemu, chtějí mu uškodit a zavinili jeho situaci. Potřeba vnějšího nepřítele je u něho silná. 4. Nemají žádné dlouhodobější přátele, zato spoustu známostí, často vlivných nebo předstíraně vlivných. Jakmile totiž někdo pozná, že bude lépe lháři se vyhnout, hledají si novou oběť. Aby vyhovovala jejich očekávání přednostního zacházení, musí to být lidé důvěřiví, bezelstní, případně sami postižení nějakým životním nezdarem či nemocí. Přátele i známé dovedou využít k vlastnímu prospěchu. Jakmile přestanou sloužit svému účelu (obdiv a respekt neposkytují v dostatečné míře, ochota k různým službám, eventuálně k půjčkám slábne), jsou „odloženi“ jako nepotřební. Právě tak zacházejí se svými partnery v manželství i mimo ně. Obvykle nežijí (a těžko mohou žít) v trvalejších, dlouhodobých svazcích. 5. Jsou obratnými manipulátory s lidmi a jsou na tuto manipulační schopnost hrdí. 6. Natolik se vžívají do svých výmyslů a lží, že je prožívají znovu jako skutečnost, v ten okamžik jim sami věří, a o to přesvědčivěji působí na posluchače. Mívají výrazný herecký talent. Snad proto se dodnes najdou práce, řadící bájivou lhavost k poruchám histrionským. 7. Obvykle bájivý lhář předstírá vyšší sociální status, než odpovídá realitě. Neváhá požívat titulů, které mu nenáležejí. Okamžitě ale přeruší hovor i další kontakt s každým, kdo se projeví jako skutečný odborník v daném oboru. 8. Ve většině případů má bájivý lhář příjemný zevnějšek, dbá o svůj vzhled, působí sympaticky. Tvrdě a autoritativně si dovolí zapůsobit jen tam, kde nenarazí hned od počátku na zjevnou nedůvěru a odpor. 9. Konfrontaci s realitou nesnáší. Útěk nebo okamžité popření všeho, co řekl, jsou nejobvyklejší reakce, jsou-li důkazy o jeho lžích příliš pádné. Nemá-li před důkazy kam prchnout, na chvíli vypadne z role a může zareagovat zuřivě až agresivně. 10. Často je to člověk s bohatou, až přebujelou fantazií, velmi kreativní. 11. V osobním životě patologičtí lháři emoce zahrají, ale neprožívají. Bývají to lidé, kteří systémem sofistikovaných lží dokážou žít ve dvojím i trojím vztahu současně. Mají raději věci než lidi, ti jsou „použiti“ jen po dobu, kdy jim poskytují obdiv, respekt nebo soucit, pak jsou opuštěni bez sebemenší citové stopy. 12. Ve věcech financí je patologický lhář většinou naprosto nezodpovědný. Rád předstírá velké bohatství a kontakty, při své imitační schopnosti budí dojem člověka z vysoké společenské vrstvy (high level, VIP osobnost). Porucha bývá tudíž nákladná záležitost a vyžaduje velký finanční zdroj. Pokud má odkud brát, hraje si na velmi majetnou osobu. Jakmile je separován od zdroje, okamžitě a bez rozmyslu se zadluží, eventuálně se utíká ke krádežím. Mezi bájivými lháři se vyskytují četní „majitelé zahraničních kont“, „vlastníci nemovitostí“, ,,ředitelé finančních ústavů“ atp. 13. Se lhaním nemůže mýtoman přestat, není schopen ani ochoten připustit, že by o nějakou abnormalitu šlo, natož aby vyhledal pomoc. Bájivé lhavost je trvalá, obtížně léčitelná porucha.

Zatiaľ bez komentára...