Lež je nedílná součást politiky - 1
Politici nelžou, oni jen zcela upřímně nerozeznávají fakta od výmyslů a stejně upřímně nepochybují o ničem, co říkají. Mnozí z nás ještě pobaveně vzpomínáme na billboardy premiéra Grosse s usměvavou tváří provázenou volební sloganem „Myslím to upřímně“. Ani nám to říkat nemusel, upřímnost u každého politika přece bereme jako samozřejmost.
Jenže ne vše, co je upřímné, musí být zároveň pravdivé. Teda: může to být pravdivé, ale nemusí to být pravda. Teda: může to i být pravda, ale nemusí to být fakt. Pravda a fakt nejsou jedno a totéž. Jak jinak by mohl Joe Biden říkat „my Demokraté dáváme přednost pravdě před fakty“. Viz taky populární bonmot „máte právo si vymýšlet pravdu, ale nemáte právo si vymýšlet fakta“.
Někteří politici jsou tak mazaní, že aby vás oblafli, jsou ochotni vám i říct pravdu, dokonce i fakta, s vědomím, že jim neuvěříte a budete si myslet opak. Politikovu třebas i snadno prokouknutelnou a prokazatelnou lež nesmíme vnímat jako aktivní a záměrné lhaní, nýbrž v nejhorším případě jako pasivní neúmyslnou nepravdu.
Tuto neúmyslnou nečinnost nerozeznávání a nepochybování, která se nedopatřením jeví jako činnost, praktikují politici v nejlepší vůli, v zájmu státu, demokracie, svobody a míru a pro blaho národa, lidstva, planety a vesmíru, za naše peníze. Mýlí se jejich kritikové, když si tu upřímnost jako lež vykládají, nebo z ní chraňpánbůh některého politika výslovně obviňují.
Samotné slovo lež se z politiky vytrácí a nahrazují je synonyma odbornější a političtější jako dezinformace, hoax, fake news, konspirační teorie nebo propaganda. Takto přejmenované lži se používají k účelům dobra i zla, jež vnímáme tak či onak podle toho, na čí stranu nás tíhnou informace, které máme k dispozici, nebo osobní vztah k tomu, kdo tyto informace poskytuje, zamlčuje nebo cenzuruje.
Příkladem budiž postmoderní klišé „kdo je pro jednoho terorista, je pro druhého bojovník za svobodu.“ Postmoderní je na něm to, že pojmům jako dobro versus zlo nebo pravda versus lež upírá jejich kontrastnost a absolutnost. Činí je tím relativními, tudíž rovnoprávnými, a nakonec od sebe nerozeznatelnými.
Benjamin Kuras
Nad týmto tvrdením často rozmýšlam. A nevidím na ňom nič relativizujúce. Skôr len popis reality, lebo rôzni ľudia skutočne môžu mať na rovnakú vec rôzne pohľady, hlavne čo sa týka politických tém. Rovnako keď povieš "kto je pre jedného udavač, je pre druhého oznamovateľ pravdy" neznamená to nutne že relativizuješ pojem "udavač". Ale asi som dal blbý príklad..